Diskuze - poradna

Tak ale on je asi rozdíl mezi únavou, kdy člověk zkrátka víc unavený, nebo se snadněji unaví a únavovým syndromem. Já jsem taky často unavená, ale pak když mám možnost odpočinout si, tak se zmátořím, a to docela rychle.

Mám také pocit, že začínám trpět únavovým syndromem. Ještě to tedy nevím jistě, doufám, že jde o nějaké přechodné období, ale v poslední době, když má volno, tak téměř nevylezu z postele, jsem unavená, bez nálady, pořád bych spala a cítím se, jako by na mě něco lezlo. Občas mám i zvýšenou teplotu. Usínám téměř i v práci v kanclu a už mě to všechno nebaví. Bojím se jít k lékaři, abych nebyla označená za simulantku.

Mě únavový syndrom lékař diagnostikoval před šesti lety po streptokokové angíně, kdy jsem dva měsíce jen ležela a koukala do stropu a i z toho jsem vyčerpáním usnula. Když jsem se vyléčila, začala jsem zase chodit do školy . Byla jsem ještě na gymplu a nějaký únavový syndrom, to se mi zdálo přehnané, každej se přece přes den unaví. Po čase jsem zjistila, že žádný z mých vrstevníků neprospí po škole celé odpoledne a pak ještě celou noc. Cestou ze školy jsem se loudala za kamarádkami, které nechápali, že rychleji jít prostě nedokážu, kolikrát se mi chtělo vyčerpáním brečet. Ve škole to nikomu nevysvětlíte (v práci vlastně taky ne moc dobře), každý mávne rukou nad tím "lajdákem" a všechno jsou jen výmluvy. Z fyzické stránky se s únavovým syndromem nežije snadno, ale z té psychické, to je opravdu řehole. Uvěří vám jen lidé, kraří vás hodně dobře znají a kterým na vás opravdu záleží. Nikdo, ale opravdu nikdo jiný. U mě se naštěstí střídá období únavy a období, kdy mám energii jako dřív. Pokaždé jsou ta období jinak dlouhá. Jsem vděčná za to, že se mi období normálního života stále vrací, nedokážu si představit život jen s věčnou únavou na krku. Přeju všem, kteří trpí tímto únavovým syndromem, aby neztráceli naději a našli si svůj způsob užívání života.

Mě únavový syndrom lékař diagnostikoval před šesti lety po streptokokové angíně, kdy jsem dva měsíce jen ležela a koukala do stropu a i z toho jsem vyčerpáním usnula. Když jsem se vyléčila, začala jsem zase chodit do školy . Byla jsem ještě na gymplu a nějaký únavový syndrom, to se mi zdálo přehnané, každej se přece přes den unaví. Po čase jsem zjistila, že žádný z mých vrstevníků neprospí po škole celé odpoledne a pak ještě celou noc. Cestou ze školy jsem se loudala za kamarádkami, které nechápali, že rychleji jít prostě nedokážu, kolikrát se mi chtělo vyčerpáním brečet. Ve škole to nikomu nevysvětlíte (v práci vlastně taky ne moc dobře), každý mávne rukou nad tím "lajdákem" a všechno jsou jen výmluvy. Z fyzické stránky se s únavovým syndromem nežije snadno, ale z té psychické, to je opravdu řehole. Uvěří vám jen lidé, kraří vás hodně dobře znají a kterým na vás opravdu záleží. Nikdo, ale opravdu nikdo jiný. U mě se naštěstí střídá období únavy a období, kdy mám energii jako dřív. Pokaždé jsou ta období jinak dlouhá. Jsem vděčná za to, že se mi období normálního života stále vrací, nedokážu si představit život jen s věčnou únavou na krku. Přeju všem, kteří trpí tímto únavovým syndromem, aby neztráceli naději a našli si svůj způsob užívání života.

Mě únavový syndrom lékař diagnostikoval před šesti lety po streptokokové angíně, kdy jsem dva měsíce jen ležela a koukala do stropu a i z toho jsem vyčerpáním usnula. Když jsem se vyléčila, začala jsem zase chodit do školy . Byla jsem ještě na gymplu a nějaký únavový syndrom, to se mi zdálo přehnané, každej se přece přes den unaví. Po čase jsem zjistila, že žádný z mých vrstevníků neprospí po škole celé odpoledne a pak ještě celou noc. Cestou ze školy jsem se loudala za kamarádkami, které nechápali, že rychleji jít prostě nedokážu, kolikrát se mi chtělo vyčerpáním brečet. Ve škole to nikomu nevysvětlíte (v práci vlastně taky ne moc dobře), každý mávne rukou nad tím "lajdákem" a všechno jsou jen výmluvy. Z fyzické stránky se s únavovým syndromem nežije snadno, ale z té psychické, to je opravdu řehole. Uvěří vám jen lidé, kraří vás hodně dobře znají a kterým na vás opravdu záleží. Nikdo, ale opravdu nikdo jiný. U mě se naštěstí střídá období únavy a období, kdy mám energii jako dřív. Pokaždé jsou ta období jinak dlouhá. Jsem vděčná za to, že se mi období normálního života stále vrací, nedokážu si představit život jen s věčnou únavou na krku. Přeju všem, kteří trpí tímto únavovým syndromem, aby neztráceli naději a našli si svůj způsob užívání života.