Diskuze - poradna

za chování lékařů v této věci by se měla správně odebírat licence a případně dávat vazba, je to totiž normální psychické týrání, ale státu to vyhovuje zbavuje se problému. ať přijdete do obchodu nebo do realitky prostě kamkoliv, všude se k vám musí chovat slušně. o lékařích to neplatí, klidně vám sprostě řekne "každý je unavený". mi se to stalo několikrát, napřed si vymýšleli psychické potíže a pak mě vykopli jako do práce...a mají to vyřešeno. a pojišťovna jim to ještě proplatí za takovou pomoc díky, kdyby to bylo v mé moci tak jsou na tvrdo ve vazbě a už nikdy nesmí vykonávat profesi lékaře

jsem na nemocenské s depresí - léky už měly dávno zabrat, ale necítím se líp.pořád jen spím a nezvládám základní péči o dcerku a ani o sebe.Nevím, jak si mám pomoct.Žijeme samy, malá má 9let a rodiče ani nikoho,kdo by mi v čemkoli pomohl, nemám.Bojím se, že se to nezlepší a perspektiva 60% nemocenské mě děsí.To není ani na nájem. Poraďte, jak se dát rychle dohromady

Dobry den, chtel bych se tu zde s vami podelit o moji zkusenost s vyse uvedenym onemocnenim. Temer pet let jsem trpel vsemi obtizemi, ktere zde vsichni popisuji, at to jiz byla neustala lehci i tezka nachlazeni, zanety nosohltanu, stehovave bolesti kloubu a svalu, neustale zvysena teplota, podrazdenost, nespavost, nechutenstvi a to nejhorsi ta nevysvetlitelna unava, ktera mi mnohdy nedovolila ani vstat z postele a vest bezny zivot. Postupem casu jsem byl nucen odejit ze zamestnani, nezvladal jsem sve konicky, sport jsem musel uplne vynechat, psychicky jsem na tom nebyl dobre, clovek nevidel moznost uzdraveni a pritom jsme postoupil nekolik kompletnich vysetreni v nemocnicich, vysledky testu pokazde potvrdily naprosto dobry zdravotni stav. Pred dvema mesici me vsak p.primar odeslal na psychiatri, moc se mi tam tedy nechtelo, necitil jsem se nijak dusevne slab, ale uposlechl jsme jej. Pani doktorka si precetla do te doby vsechna ma vysetreni, popovidali jsme si o mych problemech, na zaklade zvysene hladiny hormonu kortizolu konstatovala jako diagnozu depresi. Je to pry onemocneni, ktere se u casti populace projevuje zhorsenymi naladami, myslenim atd. a u druhe casti, kam tedy patrim i ja temi vsemi vyse popsanymi priznaky fyzickych bolesti. Uzivam tedy slabe antidepresivum CIPRALEX 10mg 1-0-0, po dvanacti dnech se projevily prvni priznaky, unava vymizela, teplota je pryc, spanek je opet kvalitni, bolesti svalu a kloubu odeznely, mam opet chut k jidlu a s tim vsim se mi samozrejme zlepsila nalada a celkovy pohled na zivot. Pokracuji v lecbe, zdravotni stav se neustale lepsi, opet zacinam zvladat bezne cinnosti a sport. Vsem, kteri bohuzel stradate priznaky unavoveho syndromu se timto naskyta moznost lecby. Doufam, ze vam ma zkusenost bude ku prospechu.

Dobry den, nahodou jsem se dostala na tuto stranku a rozhodla jsem se reagovat s tim, ze by mi snad nekdo mohl poradit nebo aspon vyslechl bez toho, aniz by me nemel za hypochondra. Vsechno zacalo asi pred osmi lety, kdy jsem prodelala mononukleozu, pred tim serie angin, kdy jsem mela stale hnisava loziska na mandlich, proto jsem podstoupila zakrok na jejich odebrani. Po mononukleoze pakticky zacaly moje problemy. Hlavne zvysene teploty, velka unava, bolesti hlavy, na ktere nepomahaly analgetika, byla jsem uplne bez energie, nemohla jsem sportovat, venovat se svym konickum, nic. Bylo obdobi kdy jsem byla rada, ze ujdu par metru, hned jsem byla vycerpana, srdce mi bilo jako po maratonu. Veskerou energii jsem vynalozila, abych rano vstala z postele a odesla do prace a nejak to tam vydrzela. Ale pak uz jsem nedokazala proste nic jineho delat. Nekdy bych prospala cele dny, jindy, i kdyz jdu do postele vycerpana tak proste neusnu. Veskere krevni testy, ktere jsem podstoupila jsou v poradku, pouze pretrvavaji v tele protilatky na EB virozu, prodelala jsem chlamydiovou infekci. V lete se stav trochu zlepsi, ale podzim zima je peklo, dokaze me dostat kazde nachlazeni, ze ktereho se dostavam i dva mesice, kdy bojuju s unavou. Dostavam odpovedi, ze teplota je vcelku normalni, mozna ano, ale jak se da takhle zit. Je to jak kdybych mela permamentni virozu nebo neco takoveho.

Únavový syndrom bych někomu nepřála. Prodělala jsem ho. V době, kdy jsme ho měla, jsem nebyla schopná ničeho. Byla jsem tak strašně vyčerpaná...A co je na tom nejhorší, ostatní to neberou. Zkrátka reagují tak, že unavený je každý člověk a že se to musí umět překonat atd. Bylo mi z toho pěkně na nic. Ještě že je to za mnou. Nechtěla bych, aby se mi to někdy vrátilo.