Únavový syndrom

Chronický únavový syndrom

Chronický únavový syndrom (Benigní myalgická encefalomyelitida) je onemocnění, kterým trpí mnoho lidí na celém světě. Toto množství je pro odborníky stále více znepokojující, zvláště proto, že příčiny i uspokojivá léčba stále není známa. CFS (chronic fatigue syndrome), též ME, jak je chronický únavový syndrom ve zkratkách uváděn, je komplexní a velmi vysilující onemocnění, které může začít akutní infekcí, například nachlazením, bolestí v krku apod. Je charakteristické rychlým nástupem s dlouhodobými komplikacemi v podobě různorodých příznaků, z nichž nejvýraznější je únava a celková vyčerpanost organismu.

Jak se chronický únavový syndrom projevuje?

Protože CFS (chronickým únavovým syndromem) se zabývá spousta odborníků, byly zaznamenány určité společné symptomy této nemoci, které se dají považovat za kritéria k diagnostice této nemoci:

• Bolest v krku
• Zvýšená teplota
• Bolestivé místní uzliny
• Celková slabost svalů
• Bolesti svalů
• Bolesti hlavy
• Dlouhotrvající únava po námaze (cvičení, fyzicky náročnější práce,sex)
• Poruchy spánku
• Bolesti kloubů
• Neuropsychologické potíže (zmatenost, zapomětlivost, nesoustředěnost, deprese)
• Náhlý počátek (několik hodin či dnů)

Těchto 11 kritérií je nejvýznamnějším průvodcem této nemoci. Mezi tři základní fyzická kritéria patří obvyklé příznaky infekce a to je zánět v hrdle, zvýšená teplota a hmatné či citlivé mízní uzliny.

Jako chronický únavový syndrom je označován stav, který se vyznačuje obtížnou únavou déle než půl roku.

Onemocnění je však mnohem složitější a zahrnuje celou škálu dalších příznaků, které jsou odrazem centrálního zasažení. Tělní systémy jakoby přestali fungovat tak jak mají, objevují se jejich dysfunkce a špatná regulace. Jde především o imunitní, svalový, neurologický, endokrinologický, kardiovaskulární a gastrointestinální  systém. V podstatě by se to laicky dalo  nazvat systémovým selháváním. Pacient je náchylný k různým nemocem a bolestem. Je silně oslabena jeho energie, a tedy i možnost vzdorovat a překonávat sebemenší zátěž.

Příčiny a diagnostika chronického únavového syndromu

To je oblast plná otazníků. Při hledání příčin chronického únavového syndromu se uvažuje o možném spojení s :

• Herpetickými viry nebo s chlamýdiovými infekcemi. Zkrátka s viry, které jsou tzv. nezničitelné, a i když v latentní podobě, stále přežívají v lidském organismu. Je ale docela možné, že chronický únavový syndrom způsobují úplně jiné, zatím neznámé infekce.
• Depresí. Někteří odborníci jsou přesvědčení, že víc než fyzické onemocnění je chronický únavový syndrom záležitostí lidské psýchy. Usuzují, že příčinou nemoci je deprese. Jiní naopak tvrdí, že deprese je sekundární povahy a všechny psychické poruchy jsou spíš důsledkem onemocnění. To potvrzují i mnohé výzkumy.
• Biochemickými a imunitními změnami. K těm dochází v každém případě, jen se zkoumá, zda jsou důsledkem nebo jednou z příčin vzniku nemoci.
• Cytokiny. Za normálních okolností odpovídá imunitní systém ve styku s viry, které napadnou organismus uvolňováním chemické látky tzv. cytokiny, po uzdravení tvorba cytokinů ustane. U nemocných chronickým únavovým syndromem však trvá dál. Cytokiny způsobují horečku, bolesti a úpornou únavu a mohou být absurdním způsobem příčinou potíží nemocných. Je to závažné, protože v tomto případě by nemoc nezpůsoboval primární virus, ale imunitní systém. Mohlo by se tedy uvažovat o autoimunitním onemocnění.
• Dědičnost či nakažlivost. Opět jedno nedořešené téma. Chronický únavový syndrom se může objevit u více osob v jedné rodině, proto nelze vyloučit jistý vliv dědičných dispozic, případně nakažlivosti. Není to však ani prokázáno.

• TIP : zajímavé info na téma : Pásový opar.

U diagnostiky je důležitá, co nejpodrobnější anamnéza (zkoumání možných okolností, projevů a příčin). Většinou se udělají laboratorní vyšetření krve a moči, různá vyšetření, která by mohla vyloučit jiná závažná onemocnění, která mohou způsobovat úpornou únavu (např. rakovina). Zkoumá se i možnost psychických poruch, depresí apod. Jestliže je vše ostatní vyloučeno a obtíže jsou dlouhodobé (víc jak půl roku) diagnostikuje se chronický únavový syndrom. Pacient je dále většinou léčen v imunologických ambulancích, či v odborných ordinacích, které se přímo zabývají touto nemocí (měly by být zřízeny u fakultních nemocnic).

Doporučujeme také zdravotní web : Zápach z úst.

Jaká je léčba chronického únavového syndromu?

Léčba je složitá a více méně symptomatická. Pokud v těle probíhá zánět, předepisují se antibiotika, na bolesti analgetika, v případě neúčinnosti opiáty. Na únavu se doporučují preparáty, které zvyšují energii. Někteří pacienti však potřebují i léky na spaní nebo antidepresiva. Chronický únavový syndrom se dá vyléčit, často se však vrací, případně se střídají období klidu a nového projevu nemoci.

Velmi účinně mohou pomoci i alternativní způsoby léčby, homeopatie, akupunktura apod.

Existuje také spousta vhodných doplňků stravy, které nejen posilují imunitní systém, harmonizují procesy v těle, ale i zvyšují energii. I to však neléčí příčinu onemocnění, která stále není zcela jasná. Doplňky stravy však mají velký podpůrný význam z hlediska fyzického i psychického. Je lépe volit produkty na přírodní bázi, lidský organismus je snadněji vstřebává. Je však vždy lépe se poradit s ošetřujícím lékařem, protože i na přírodní produkty a byliny může vzniknout alergie.

Má chronický únavový syndrom dopad na normální život člověka?

CFS má opravdu velký dopad nejen na zdraví, ale i na společenský, sociální, rodinný a partnerský život člověka. Dlouhotrvající a těžko překonavatelná únava se podepíše nejdříve na koníčcích a společenském životě. Nemocný i když chodí do práce, není schopen zvládnout žádný společenský život. Nemá na něj energii. Všechnu mu totiž spotřebují povinnosti v zaměstnání, případně v domácnosti. Když se nemoc prohlubuje, bere si další oběti. Důsledkem může být zanedbaná domácnost, vzhled, neschopnost plnit rodičovské či partnerské povinnosti, snížený zájem o sex a vztahy, apatie. Zásadní vliv má na sociální potřeby člověka, protože chronický únavový syndrom vede k časté pracovní neschopnosti, případně invaliditě.

V každém případě nejde o to, že by nemocný nechtěl všechny své povinnosti plnit a neměl zájem o společenský život. Jen není schopen vyvinout dostatečnou energii k tomu, aby toho byl schopen.

Pacient a jeho okolí

To je opravdu tvrdý oříšek. Zatím co si nemocný zaslouží všemožný ohled, pochopení a pomoc, protože nemoc si ani nevymyslel, ani sám nezpůsobil, opak většinou bývá pravdou. Často se setkává s nepochopením nejen ze strany rodiny, přátel, zaměstnavatele, ale i většiny lékařů. Je to podobné, jako u migrény. Nikdo nemocnému nevěří, že je to tak hrozné.

Je třeba si uvědomit, že chronický únavový syndrom (stejně jako migréna) je regulérně uznaná choroba. I když se zatím neví proč vznikla a jak ji nejlépe léčit, je tady, a je nutno ji brát v úvahu.

Zpochybňování a zlehčování problémů nemocného jej jistě ani neuzdraví, ani mu nepomůže. Ba naopak, vhání ho do depresí, uzavřenosti a apatie, významně snižuje jeho sebevědomí a může vést až k touze po smrti. Okolí mu dává přece najevo, že už není k ničemu.

Na druhé straně žít s člověkem, který je dlouhodobě nemocen, bez možnosti se spolehnout na jakoukoliv domluvu i pomoc, je velmi těžké. Je dobré se zkusit vcítit do jeho potíží a problémů. Je-li např. partner nemocný CFS, neznamená to, že by nemohl vůbec nic, jen to musí být v jeho režii. Musí se naučit využít času, ve kterém má dost energie, aby vykonával to, co jindy nezvládne. Práci, pomoc v domácnosti, společenské návštěvy, sex apod. Jde tedy o pružné využití možností pacienta. Vše je na ochotě okolí spolupracovat s nemocným a vycházet mu vstříc. V zaměstnání je to v praxi téměř nemožné.

Závěr

Chronický únavový syndrom je složité onemocnění pro pacienta, jeho okolí i lékaře. Jen společným úsilím jej lze zvládnout. Nemocný sám by si měl upravit svůj život během nemoci tak, aby využil období, kdy se cítí lépe, co nejefektivněji. Měl by se zdravě stravovat, tak aby tělu dodával co nejvíc energie, dostatečně odpočívat a lehce cvičit, aby jeho svalstvo příliš neochabovalo. Vhodná je jóga, plavání apod. Především by se však měl vyhýbat nadměrné fyzické a psychické zátěži, ve vztahu k nechápajícímu okolí se naučit asertivnímu jednání a věřit, že zase bude lépe.